...
29. 4. 2009 v 13:02:31

Nemám ráda plány. Poslední dobou, cokoli co jsem si naplánovala tak nevyšlo. Většinou se prostě něco nějak zvrtne. Někdy k horšímu, někdy zase k lepšímu.
Momentálně hodně přemýšlím co po škole...co bude? mám si něco plánovat, nebo žít dál ve stejném stereotypu a ono se to nějak vyvrbí. Nejsem si jistá, jestli todle chci. Ráda bych si něco naplánovala, ale možná jen se zbytečnýma nadějema na něco, co se stejně nestane...

Jak se zpívá v jedný písníčce "každej den je to jinak...", každý den si něco vytáhneme z kouzelný krabičky a záleží jak s tím naložíme a co z toho vyrobíme. Buď něco jen pro ten jeden den, nebo něco co vydrží víc.
Nejradši bych z tý kouzelný krabičky vytahala všechno předem...na druhou stranu někdy je lepší nevědět. Nevědět co bude, nevědět co nebude, nebo kdo bude...
Nejradši bych teď změnila plány i někomu jinému, ale to by někdo musel chtít:)

Já :)

.....
29. 4. 2009 v 00:57:26

Období, které jsem v posledních měsících prožívala, nemůžu označit za to nejšťastnější v mém životě. Hodně se toho událo. Jak v mém osobním, tak „školím“ či pracovním životě. Člověk tak nějak hodnotí stav a hledá nejlepší způsob jak pokračovat dál. Ne vždy stojí za to, udržet současný stav za každou cenu. Občas se musí říct „dost“ a udělat čáru. Těch čar v mém životě se uskutečnilo více. V poslední době to byly dvě. Jedna přerušovaná, postupně se měnící v plnou. Druhá je plná – dopsala jsem a odevzdala diplomku. Postarala se mi o dost krušných a napjatých chvil. V poslední fázi až skoro k vyčerpání. Vysávala ze mě většinu energie. Naštěstí jsem to stihla, i když „za 5 minut 12“. Sice mě toho ještě hodně čeká a tak do půlky června se ještě nadřu, každopádně mi spadl jeden veliký kámen ze srdce.

Snad teď bude víc času na příjemnější záležitosti, které jsem poslední dobou odkládala a nemohla se jim věnovat. Těším se na to, až vytáhnu Canona a Zenita a vyrazíme spolu ulovit někou tu kořist. V mé hlavě již spřádám tajné plány co spolu provedem:)
Něco končí a něco nového snad zas začne...chvíli to vypadá, že brzo, chvíli, že vůbec...musím se prát...

Mým největším snem je teď snít dál svůj sen...o čem to se uvidí:)

jamie

Svatba Verči a Robina
30. 9. 2008 v 18:41:08

Před týdnem v neděli 21.9.2008 jsem měla tu čest a mohla se zúčastnit svatby kamarádů Verči a Robina. Byla jsem sice jen na obřadu, ale musím říct, že svatba patřila k těm hezčím, a to jsem jich viděla dost. Prostředí kaple Sacre ceaur bylo moc příjemné a pěkně, byla jsem tam poprvé. No musím říct, že jsem byla dojatá, hlavně když zpívala sólo Verči sestřička Míša...No na pár fotek, které jsem pořídila stařičkým zenitem se můžete podívat TADY

jamie

.....
30. 9. 2008 v 17:37:28

Nevím, jestli to vnímáte stejně, ale já se s tím poslední dobou tak nějak potýkám...Myslím, že obecně není moc lidí, kteří by měli rádi kritiku, především tu adresovanou na vlastní osobu, a jinak to není ani u mě. Pokud je kritika oprávněná, což je vlastně také náš subjektivní pocit, když jsme toho názoru, že to opravdu není tak dobré jak by asi mělo…Nejhorší je pocit, když víte, že na tom vlastně něco pravdy je, ale samotné vás to štve a chtěli byste to změnit, o to víc to je citlivější a hlavně náchylnější na neshody. V nějakém článku nejmenovaného lifestylového magazínu jsem se dočetla, že pokud chceme, aby náš vztah (byl zde míněn ten partnerský, ale myslím, že by to mělo platit obecně) dobře fungoval měla by být kritika (něco negativního) překryta 5ti pozitivama…. Myslím, že by to mělo platit i naopak, nevidět jen to špatné, ale snažit se vnímat především to dobré….

Takže na závěr – kritizujte málo, chvalte hodně i podle vás nedůležité maličkosti. A pro Vás, kteří na tom jste podobně jako já, tak nehledejte v názorech ostatních na vás jen to negativní, ale pátrejte i po těch pozitivních, i třeba nepatrných střípcích…určitě se pak bude žít líp…hlavně nám, co si všechno tak bereme :)

jamie